Moderní pokojovky, které ozdobí každý byt. To jsou sukulenty. Hodí se i pro velmi zaměstnané nebo věčné cestovatele. Péči o rostliny zvládnou i začátečníci. S nedostatkem zálivky si totiž poradí bez potíží, nepotřebují ani hnojení. Extravagantní živé dekorace v nejrůznějších variacích dodají interiéru šmrnc. Těšit se ze sukulentů jistě budete i v novém bydlení, které si pořídíte u PSN.
Živá dekorace z pouště
Označení sukulenty pochází z latinského slova „succus“ ve významu „šťáva“. V překladu tak jde o šťavnaté nebo dužnaté rostliny. Přirozeně rostou v oblastech s nedostatkem vody, období sucha přežijí právě díky vodnaté dužině uvnitř listů. Sukulenty mají schopnost dlouhodobě zadržovat vodu, a tak jsou v domácích podmínkách téměř nezničitelné.
Odolné sukulenty rostou na všech kontinentech, v každé lokalitě do podoby své vlastní krásy. Všechny charakterizuje neobvyklý vzhled. Právě díky němu vnášejí do interiéru hravost. Na oplátku nechtějí téměř nic. Ideálním substrátem je pro ně kombinace zeminy a písku, ideálním květináčem ten s dírkou a podmiskou, aby bylo možné vylévat přebytečnou vodu ze zálivky. V létě se sukulenty zalévají asi třikrát týdně, v zimě stačí asi jedenkrát za tři týdny. Jestli něco potřebují, je to především světlo.
Nejoblíbenější sukulenty
Mezi sukulentní rostliny řadíme i kaktusy, většina z nich je však na rozdíl od kaktusů bez ostnů. Mnohé si vystačí s pichlavými listy, například Aloe vera s mimořádnými léčivými účinky. Aloe vera patří k těm nejznámějším sukulentům, existuje však v celé řadě variací a druhů, podobné vzezření navíc nabízí i havortie.
Pro podivné zbarvení se havortii přezdívá zebra. I v klasické zelené barvě však udělá velkou parádu, třeba na pracovním stole. Havortie snese i méně světla, proto se hodí i do míst, kde se jiným rostlinám nedaří. Nenáročnost je příznačná i pro tlustice. Listy tlustice vejčité připomínají mince, nejspíš i proto je považována za rostlinu blahobytu. Tlustice má do domu vnášet hojnost. A ještě potěší oko. Estetický dojem zajisté udělá i rostlina s českým názvem tenura, které se však mnohem častěji říká tchýnin jazyk.
Latinsky je to Dracaena nebo Sansevieria, podle italského šlechtice Pietra Antonia Sanseverina, hraběte z Chiaromonte, který se v 18. století pěstování tenur věnoval ve své zahradě v La Barra poblíž Neapole. I v současnosti je to pro svoji dekorativnost a odolnost široce oblíbená pokojová rostlina, která spolehlivě oživí i tmavší prostory. Může se navíc pěstovat i hydroponicky.