Muchovník (amelanchier) je původní dřevinou Aljašky a kanadských prérií, v posledních letech se však hojně zabydluje i v českých zahradách a zahrádkách. Důvodů je hned několik, jeden je patrný na první pohled. Vícekmenný strom či keř s tuhými listy upoutá pozornost svým dekorativním vzhledem, a to v průběhu celého roku.
Muchovník přináší potěšení po celou sezónu
Zjara muchovník zdobí něžné bílé květy, na podzim zase listy v zářivých odstínech žluté, oranžové až karmínově červené barvy. V létě navíc udělá radost růžovými, fialovými či temně modrými plody. U nás se jim říká indiánské borůvky. Botanicky s borůvkami nemají nic společného. Barvou a tvarem borůvky opravdu připomínají, velikostí je však několikanásobně předčí. Chuť plodů je sladká až sladkokyselá, v závislosti na odrůdě. Těch je celá řada a s rostoucí oblibou muchovníku stále přibývají další.
V široké nabídce odrůd a variant muchovníku se dají najít méně bujné, na prostor skromnější druhy. A právě ty se hodí pro pěstování v nádobách. Krásu tak udělají i na balkóně či terase. A v létě navíc nabídnou hrsti bobulí plných antioxidantů, vitamínů a minerálů. Pro vysoký obsah cenných látek se modré bobule muchovníku někdy zařazují mezi superpotraviny. Podobně jsou na tom také tradiční plody léta, jako je rybíz, angrešt, maliny či klasické borůvky. Kouzlo letních bobulí tkví právě v pestrosti barev, chutí a vůní. Netradiční indiánské ovoce nabídku sladkých darů léta ještě zpestří. A jako ozdoba zpestří i nejrůznější letní dezerty, zmrzlinu a další pochoutky.
Pěstování i pro nezahradníky
Jednou z klíčových výhod rostliny amelanchier je její nenáročné pěstování. Nemá žádné zvláštní nároky na půdu, zakořeněná rostlina zvládne i dlouhodobá sucha a mrazy. Rostlina v nádobě však pochopitelně neobstojí tak dobře, jako rostlina v zemi. Pravidelná zálivka, občasné hnojení a ochrana před mrazem jsou tedy nutností, stejně jako u jiných rostlin v nádobách. Muchovníku se bude dařit na slunci i v polostínu, avšak bobule pro dozrání sluneční paprsky potřebují.